Interview s Pavlem

Úplně bez kvality neboli bez talentu to nepůjde. Pokud je již tým svou kvalitou na určité úrovni, tak už mnohem více záleží na jednom důležitém faktoru. A tím je podle mě dobrá parta.

Můžeme se bavit o spoustě věcí, které k tomu jsou nutné, nebo které k tomu svým dílem přispívají, jako jsou důvěra, autenticita, otevřená komunikace a mnohé další, ale tím všeobjímajícím faktorem je dělat všechno možné proto, aby tým, ať už sportovní, pracovní nebo i ten rodinný byl tou “dobrou partou”.

Zdá se to jednoduché a logické, ale je často nesmírně těžké toho dosáhnout.

Podle mě je klíčové, aby lídr dokázal nacházet balanc mezi extrémy. Mluvím například o tom, že lídři jak ve sportu, tak v byznysu musí umět hledat rovnováhu mezi tím, kdy mikromanažovat a kdy “popustit uzdu”, jak dovést své lidi k výkonům, ale zároveň je “nepřetrénovat”, kdy ještě stojí za to na svém svěřenci pracovat a kdy je pro všechny lepší je nechat jít o tým dál.

Sport poskytuje krásné tréninkové hřiště, na kterém jde pozorovat, jak spousta zákonitostí funguje a které prověřené taktiky mohou fungovat i v byznysovém prostředí. Zajímavé jsou ovšem i ty situace, ve kterých byznysová paralela bohužel pokulhává, a to je zejména poměr času strávený tréninkem a výkonem.

Je samozřejmě nereálné, aby lidé ve firmách trávili 90% času tréninkem (vzděláváním) a jen 10% času výkonem, jako je tomu ve sportu. Ale čím více se ten poměr bude zvedat, tím kvalitnější mohou být potom ty výkony, tedy ta samotná práce.

Láká mě na tom zejména to, že vidím kolika lidem se tímto dá pomoct. Jednoduché paralely a příklady ze sportu jsou lidem často bližší a nějakým způsobem více hmatatelné a uchopitelné než suchá teorie. Díky tomuto pohledu se pak dokážou odhodlat k nějaké změně, k růstu a k hledání svého potenciálu.

Přijde mi proto velká škoda nechávat si tyto poznatky jen pro sebe, či je posílat zpátky do sportovního prostředí. Tak jsem se rozhodl “překročit břeh” do firem a vnést sem v jistém smyslu svěží vítr.